Víno

9. května 2017 v 15:27 | K. |  Poezie

Víno smývá ze mne tíhu,
mé svědomí se topí v lihu,
svět ponořený do mlhy,
sňal ze mne své ostruhy.

Tančím valčík s temnotou,
ovíněná samotou,
padám, padám, hloub a hloub,
nemůžu se nadechnout.

Mé otupělé, spící smysly,
vlastním tempem nyní myslí,
i čas teď nabral nový rytmus,
zní trochu jak pomalý blues.

Nebe se už sneslo na zem,
hvězdy jsou tu s námi rázem,
jejich světla září tmou,
městy, domy, oblohou.

Lehká, težká, současně,
ten pocit znám věhlasně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama